Na pejska

Položili jste si někdy otázku, proč máme jako lidé s naším tělem tolik problémů?

A nemusíme přemýšlet ani v celotělovém měřítku a zohledňovat všechny tělní soustavy. Stačí když se zamyslíme nad pohybovým aparátem… to máte bolesti bederní a krční páteře, předsuny hlavy, protrakce ramen, bolesti ramen, blokády žeber, disfunkce bránice, blokády obatlů, výhřezy meziobratlových disků, nutace pánve, blokády SI, disfunkce stabiliace trupu a kyčlí, bolesti kolen, plochonoží, vbočené palce… a spousty dalších.

To nás ta příroda vymyslela opravdu tak chatrně? Vlastně ani ne. Popravdě nás vytvořila velice kvalitně a vcelku bytelně. Stala se nám ale jedna nemilá věc.

Náš mozek značně předběhl ve vývoji zbytek těla. Dotáhl to tak daleko, že dokážeme nesmyslné věci, jako létat bez křídel, plavat bez ploutví nebo vytvářet umělé inteligence. Zatímco naše tělesná schránka za ním klopítá a snaží se držet krok… leč zatím marně. Představte si to, jako když do Trabanta dáte motor z F1 a postavíte se na start VC Monaka. Ve které zatáčce ulomíte kolo, ztratíte poloosu nebo rovnou ohnete celou kastli?

Naše schránka zkrátka ještě není dělaná na to, jak jí chceme využívat. O sezení třeba někdy příště, ale co taková vzpřímená chůže po dvou zadních končetinách, která nás zásadně odlišuje od ostatních primátů? Máme na ní, na chůzi po dvou? Popravdě NE. Minimálně ne v takovém rozsahu v jakém chůzi využíváme. A důkazy? Jsou připraveny… Na celé řadě míst našeho těla se ukazuje (anatomicky i fyziologicky), že vzpřímený stoj nedokážeme dlouhodobě udržet, protože vyžaduje aktivitu nemalého množství svalů a tím pádem velkou investici energie. A tak si při delším stání či chůzi hledáme únikové cesty, jak ušetřit energii, které ale v důsledku vedou k výše zmíněným problémům.

Takže konkrétně:

• Chodidlo… jediný kontakt těla s pevným podkladem. Poměr plochy opěrné báze a velikosti těla nic moc. Oproti pozici na čtyřech značný deficit ve stabilitě.
• Kotník… převodní systém mezi tělem a chodidlem. O stabilitě rozhoduje pozice hlezenní kosti. Posun jediné kosti tak “rozhodí” celý systém.
• Koleno… bez celého podpůrného aparátu vazů a chrupavek velmi nestabilní kloub. A díky tomuto aparátu tak náchylný k poškození. A nese takovou zátěž… to na čtyřech, to je jiná.
• Kyčel… hezký kloub s velkým rozsahem. Nejvíc stabilní je pro něj pozice flexe-abdukce-zevní rotace… tu má v pozici na čtyřech. Ve stoji je naopak v extenzi a addukci .
• Páteř… musí mít pružnost a pohyblivost, zároveň být pevná, silná a stabilní. Nelehký úkol pro tak složitý “orgán”, když jsme mu vzpřímením sebrali možnost stabilizovat se z obou konců (lopatky a pánev) a pustili jsme se do pokusu stabilizovat přes bránici.
• Bránice… krásný sval unikátní konstrukce. U všech ostatních zvířat plní pouze funkci respirační, jen u lidí má zásadní úlohu ve stabilizaci trupu a páteře. A to vůbec neni snadná práce… není divu, že jí ta snaha občas pokulhává a stabilizaci přebírají ostatní svaly… čímž vznikají tzv. disbalance.
• Lopatka… krásná kost, která pro správnou pozici vyžaduje aktivitu předního pilovitého svalu. A světe div se, s rukama podél těla je to pro něj ta nejmíň vhodná pozice… to na čtyřech nebo ve visu, tam je mu daleko líp. A k čemu stabilní pozici lopatky?… pro zdravá ramena, pevnou krční a hrudní páteř, správný dechový vzor a třeba pro dobrou funkci bránice.

Co si z toho odnést?

Nejsme dokonalí… naše tělesné schránky aspoň ne. Stání nám je sice částečně dáno do vínku, ale velkou měrou jsme stále čtyřnožci. Dostávat se zpátky do původních pozic je pro naše těla vysoce přínosné. Když máte možnost prokládejte nějakou formou cvičení na čtyřech celý svůj den. Hýbejte se tak, ať se kořenové klouby (ramenní a kyčelní) dostanou do akce, ať vaše bránice je donucena stabilizovat trup, ať rozhýbete páteř a donutíte chodidla dělat svou práci. Zkrátka na pejska.